ZPĚT
— LIDÉ A VZTAHY
Nabídky na odkup firmy odmítají. Mají pět dcer a chtějí zachovat rodinný byznys
Nabídky na odkup firmy jim chodí pravidelně. Těší je to. Je to pro ně známka toho, že jejich byznys jde správným směrem. Na každou nabídku však mají stejnou odpověď: Neprodáme.

Roman Žák a Jaroslav Follprecht jsou zakladatelé a majitelé plzeňské technologické společnosti Aimtec, která se specializuje na digitalizaci výroby a logistiky, pomáhá firmám zavádět Průmysl 4.0 do praxe a její software využívá řada podniků po celém světě, od výrobců automobilů až po distributory dřevěných desek.

Spolumajitelé během rozhovoru sedí v kanceláři, která v roce 2021 získala titul Nejlepší regionální kancelář mimo hlavní město Prahu. Za celou dobu, co spolu mluvíme, se tím nepochlubí. Nezmíní ani získaný titul EY Podnikatel roku 2020 Plzeňského kraje. A vynechají i obrat skupiny Aimtec, který roste několik let v řadě a vloni přesáhl 401 milionů korun.

Zato častokrát zmíní, že je pro ně nejdůležitější firemní kultura, hodnoty a jejich zachování i po předání firmy. Téma, které právě tady, v centru západočeské metropole, aktuálně řeší.
Vyber si roli v rodinném byznysu

Po 26 letech na trhu je otázka předání firmy na místě. Možnost jejího prodeje visela ve vzduchu jen krátce. „Rozhodli jsme se zachovat to, co jsme vybudovali. Rodinný byznys a hodnoty, na kterých je založen. Tedy aby firma i nadále dávala smysl nejen zákazníkům a zaměstnancům, ale i komunitě, městu, neziskovým organizacím a dalším,” vysvětluje Roman Žák.

Spolu se svým obchodním partnerem proto začal přemýšlet, jak zařídit, aby v tomto duchu fungovala nejen za pět let, ale i za dalších padesát. Prvním krokem bylo oddělení jednotlivých firemních struktur, zejména vlastnické a exekutivní. „V zápalu byznysu jsme si neuvědomili důležitost několikavrstvé struktury. Nikdo nás to neučil a možná to byla i naše lehkovážnost, že jsme dříve neošetřili fungování firmy pro případ, že by se nám něco stalo,” podotýká Jaroslav Follprecht.

Teď už na Aimtec dohlíží profesionální dozorčí rada a nad celým aparátem vznikají další systémy, aby bylo možné zapojit i následovníky. Respektive následovnice. Roman s Jaroslavem mají totiž dohromady pět dcer.

Ve firmě generující stamilionové obraty zatím žádná z nich nemá nadefinovanou budoucí pozici, ale účastní se správních a dozorčích rad, aby celou firmu navnímaly a pochopily její fungování. „V budoucnu se samy rozhodnou, zda je pro ně lepší se do řízení zapojit na úrovni rodiny jako akcionáři, v dozorčí radě nebo přímo na exekutivní úrovni. Všechny možnosti jsou otevřené. Pracujeme nyní na tom, aby každý z těchto scénářů byl možný,“ vysvětluje Roman Žák důslednou přípravu na budoucnost.

V následujícím roce by měla vzniknout rodinná ústava a již nyní probíhají s dcerami byznysová setkání ve stylu rodinné rady. Jejich otcové je učí, jak ve firmě nastavit strategický rámec, aniž by to ovlivnilo její hodnoty a kulturu.

„Nedávno jsem vyprávěl jednomu zákazníkovi, jak se Roman přesouvá do dozorčí rady a oba se učíme na firmu koukat jinak. Měl radost, že to slyší. Bál se, že ji prodáme, staneme se součástí korporátního systému a on ztratí cenný přímý kontakt. Tu lidskou tvář, kterou firma má,“ vypráví Jaroslav Follprecht.

„Na fungování firmy totiž nemají vliv jen čistě finanční vztahy, ale i něco, co se těžko definuje a prodává jako konkurenční výhoda, přitom to zákazníci vnímají,“ dodává.

Natankovat a prodat software

Právě to něco, obtížně definovatelného a uchopitelného, se snažili oba zakladatelé zhmotnit, když se před více než 26 lety pustili do podnikání. V té době oba pracovali v mezinárodní poradenské společnosti, sbírali zkušeností, vadila jim ale nastavená firemní kultura, jednání se zaměstnanci, nesdílení know-how a projektů.

Impulzem pro rozjezd jejich vlastního podnikání tak nebyly peníze, ale vytvoření ideální firmy, do které budou zaměstnanci rádi chodit a v níž budou moci ovlivnit to, jak se k sobě lidé chovají.

Na začátku jezdili po republice a nabízeli informační systém zákazníkům. Vše se učili za pochodu a dodnes vzpomínají, jak jednou při cestě za zákazníkem na Slovensko dodělávali software ještě v autě, či jak prodali sekvenční systém na řízení dodávek nádrží do bratislavského Volkswagenu za 30 minut na benzínové pumpě.

„Setkal jsem tam tehdy s finančním ředitelem jednoho ze zákazníků. Já jel z Liberce, on z mladoboleslavské Škodovky a udělali jsme spolu pro mne dodnes nejrychlejší deal,“ vzpomíná Roman Žák.

V té době ještě netušil, že se jeho firma stane za několik let globálním dodavatelem systémů pro automobilky. Bude v nich ovlivňovat plánování, zásobování, montáž, logistiku, elektronickou komunikaci, ale i výrobu těch nejnáročnějších modelů dělaných na míru v různých barvách, materiálech a dekorech. Netušil ani to, že přibližně 80 procent celosvětové výroby střívek na párky a uzeniny se bude vyrábět pomocí jimi nasazených systémů.
1) Co pokládáte za největší – přelomovou inovaci za uplynulá tři desetiletí?

Roman Žák: Naprosto revoluční je pro mě uvedení prvního modelu iPhone na trh. Skrývá se v něm totiž silné prozákaznické myšlení.

Jaroslav Follprecht: Jednoznačně internet. Zcela totiž změnil způsob myšlení lidí i společnosti, a to i v oblasti rozhodování nebo komunikace.

2) Jaká byla vaše nejlepší „životní investice“?

Roman Žák: Hned po mých třech dcerách bych zmínil asi silniční kolo. Může se to zdát jako malichernost, pro mě je to ale droga a zároveň způsob, jak vypnout a načerpat energii.

Jaroslav Follprecht: Rodina a Aimtec. Obojí je pro mě velkým zdrojem životní energie.

3) Osobní motto, kterým se řídíte?

Roman Žák: Mám moc rád myšlenku, kterou vyslovil Simon Sinek: „Rolí lídra není přinášet všechny skvělé myšlenky. Rolí lídra je vytvořit prostředí, kde mohou skvělé myšlenky vznikat.“ Mé motto je „people first“.

Jaroslav Follprecht: Je lepší deset dolarů vydělat, než jeden ušetřit.
Dvě nuly v miléniu a hrozící nula na účtu

V začátcích přitom Aimtec málem zkrachoval. Majitelé sami zpětně připouští, že se málo zaměřovali na zisk, neřídili finanční toky, nevyhodnocovali možná rizika a v roce 1999 si proto včas nevšimli, že firmě docházejí peníze. „Logicky jsme očekávali, že milénium bude pro nás znamenat zvýšení počtu zakázek, opak byl pravdou. Poptávka se zastavila a všichni vyčkávali,“ vzpomíná Jaroslav Follprecht.

Podruhé byla firma blízko krachu v roce 2008, následně se začala tvrdě zaměřovat na tvorbu zisku. „Zavedli jsme úplně nové finanční řízení, které funguje dodnes. Výsledkem je, že již nyní víme, jak dopadne letošní rok, plus mínus pět procent,“ říká Roman Žák.

„Pro firmu je důležité, aby byla zdravá, nezávislá na bankách a investorech a měla dostatečný finanční polštář. Musí dělat investiční rozhodnutí nejen s ohledem na krátkodobý zisk, ale dívat se i daleko dopředu,“ vzkazuje. A budoucnost Aimtecu vidí jasně. „Do pěti let chceme dosáhnout miliardového obratu a tím se dostat mezi TOP 100 IT firem v Německu,“ říká.
— TIP BDO
Jak se vyrovnat s nedostatkem lidí
Hrozba nedostatku pracovních sil se v současné době dotýká většiny českých firem. Celosvětově se jedná o jednu ze tří největších obav ředitelů a jednatelů firem.

Lidé podnikům chybí na všech úrovních od dělnických profesí po vysoce kvalifikované odborníky. A v mnoha oborech je o lidi doslova boj – firmy si zaměstnance přetahují a předhánějí se s finančními nabídkami, náborovými příspěvky či benefity. To ale dnes lidem obvykle nestačí.

Jednoduché řešení tohoto problému neexistuje. Existují ale možnosti, jak svou firmu dobře připravit na současný stav a očekávaný vývoj trhu práce v budoucnu.
ČÍST VÍCE