Libor Winkler je tak trochu jiný miliardář. Spolumajitel a předseda představenstva finanční skupiny RSJ nemá auto, do práce jezdí hromadnou dopravou a na dovolenou vyráží pod stan. Místo do přepychových sídel a jachet dává desítky milionů korun na dobročinnost.

„Nemusím se nijak omezovat. Netoužím po luxusních věcech. Kdybych věděl, že mi nějaké drahé auto nebo palác přinese absolutní štěstí, tak neváhám ani chvíli a hned si je pořídím. Ale mě mnohem víc naplňuje dělat něco smysluplného,“ říká Winkler, který je jedním z největších dárců v Česku.

Podporuje především vědu, umění a kulturu, ale i celou řadu dalších oblastí. Stál mimo jiné u zrodu Centra současného umění DOX v Praze, Nadačního fondu Neuron na podporu vědy, Nadačního fondu proti korupci a Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.

„Snažím se podporovat oblasti, kde cítím největší nedostatek. Není to emoční filantropie typu pomoci po povodních. Spíš témata, která jsou mi blízká. Mám rád kulturu a umění a jako vědec jsem po revoluci krátce pracoval, takže vím, jak těžké bylo shánět finance. Zároveň to beru jako podporu excelence,“ vysvětluje svou motivaci Winkler.

Absolvent brněnské Vysoké školy zemědělské na začátku 90. let vědu opustil. A z Výzkumného ústavu rostlinné výroby zamířil do křesla ředitele výpočetního střediska Agrostav Hustopeče. V roce 1993 jako jeden z prvních v Česku začal obchodovat s cennými papíry na pražské burze. A právě na tom postavil své podnikání.

Na konci 90. let spoluzaložil s bratry Tomášem a Karlem Janečkovými firmu RSJ, která při obchodování na světových burzách používá vlastní matematické modely a vedle toho prostřednictvím svých fondů investuje do nemovitostí, zemědělství, strojírenství či služeb.

Filantropie v Česku pokulhává‍

Velké plány teď má Libor Winkler i na Ukrajině. Ve válkou zmítané zemi hodlá vystavět teplárny na biomasu a kogenerační elektrárny. Miliardovými investicemi tak chce pomoci s poválečnou obnovou. „Ukrajině pomáháme od začátku konfliktu. Beru to hlavně jako podporu demokracie,“ říká Winkler.

Vítá přitom, že válka na Ukrajině spustila v Česku obrovskou vlnu pomoci. Dárcovství se tady ale podle něj nerozvíjí stejným tempem, jakým bohatne česká společnost. „Pokud se dobročinnost vzedme jen v napjatých chvílích, které vybičují emoce, a pak zase opadne, tak to nestačí. Je potřeba dlouhodobá systematická filantropie. A s její úrovní v Česku nejsem vnitřně spokojen,“ hodnotí podnikatel.

Češi podle něj stále inklinují k velkému státu a malé osobní odpovědnosti. „Mnozí si myslí, že stačí platit daně a stát se o vše postará. Neuvědomují si, že tak to ale nefunguje. A že role neziskových organizací je nenahraditelná,“ říká Winkler, který to přikládá i tomu, že v době komunismu se tradice filantropie na 40 let zcela přerušila.

On sám většinu peněz daruje jako individuální dárce. Vedle toho má RSJ firemní nadaci, která ročně dává na dobročinnost kolem 40 milionů korun. „Snažíme se k dárcovství motivovat i zaměstnance. A zčtyřnásobujeme peníze, které darují,“ přibližuje spolumajitel RSJ.

Nadace RSJ podporuje především oblast duševního zdraví u dětí. „Souvisí to s tím, že většina našich zaměstnanců má děti. I náš největší ukrajinský projekt přispívá na terapeutky, které pracují s dětmi uprchlíků s posttraumatickými syndromy,“ popisuje Winkler.