ZPĚT
— LIDÉ A VZTAHY
Darovat mi přináší větší štěstí než utrácet, říká miliardář a filantrop Libor Winkler
Libor Winkler je tak trochu jiný miliardář. Spolumajitel a předseda představenstva finanční skupiny RSJ nemá auto, do práce jezdí hromadnou dopravou a na dovolenou vyráží pod stan. Místo do přepychových sídel a jachet dává desítky milionů korun na dobročinnost.

„Nemusím se nijak omezovat. Netoužím po luxusních věcech. Kdybych věděl, že mi nějaké drahé auto nebo palác přinese absolutní štěstí, tak neváhám ani chvíli a hned si je pořídím. Ale mě mnohem víc naplňuje dělat něco smysluplného,“ říká Winkler, který je jedním z největších dárců v Česku.

Podporuje především vědu, umění a kulturu, ale i celou řadu dalších oblastí. Stál mimo jiné u zrodu Centra současného umění DOX v Praze, Nadačního fondu Neuron na podporu vědy, Nadačního fondu proti korupci a Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.

„Snažím se podporovat oblasti, kde cítím největší nedostatek. Není to emoční filantropie typu pomoci po povodních. Spíš témata, která jsou mi blízká. Mám rád kulturu a umění a jako vědec jsem po revoluci krátce pracoval, takže vím, jak těžké bylo shánět finance. Zároveň to beru jako podporu excelence,“ vysvětluje svou motivaci Winkler.

Absolvent brněnské Vysoké školy zemědělské na začátku 90. let vědu opustil. A z Výzkumného ústavu rostlinné výroby zamířil do křesla ředitele výpočetního střediska Agrostav Hustopeče. V roce 1993 jako jeden z prvních v Česku začal obchodovat s cennými papíry na pražské burze. A právě na tom postavil své podnikání.

Na konci 90. let spoluzaložil s bratry Tomášem a Karlem Janečkovými firmu RSJ, která při obchodování na světových burzách používá vlastní matematické modely a vedle toho prostřednictvím svých fondů investuje do nemovitostí, zemědělství, strojírenství či služeb.

Filantropie v Česku pokulhává

Velké plány teď má Libor Winkler i na Ukrajině. Ve válkou zmítané zemi hodlá vystavět teplárny na biomasu a kogenerační elektrárny. Miliardovými investicemi tak chce pomoci s poválečnou obnovou. „Ukrajině pomáháme od začátku konfliktu. Beru to hlavně jako podporu demokracie,“ říká Winkler.

Vítá přitom, že válka na Ukrajině spustila v Česku obrovskou vlnu pomoci. Dárcovství se tady ale podle něj nerozvíjí stejným tempem, jakým bohatne česká společnost. „Pokud se dobročinnost vzedme jen v napjatých chvílích, které vybičují emoce, a pak zase opadne, tak to nestačí. Je potřeba dlouhodobá systematická filantropie. A s její úrovní v Česku nejsem vnitřně spokojen,“ hodnotí podnikatel.

Češi podle něj stále inklinují k velkému státu a malé osobní odpovědnosti. „Mnozí si myslí, že stačí platit daně a stát se o vše postará. Neuvědomují si, že tak to ale nefunguje. A že role neziskových organizací je nenahraditelná,“ říká Winkler, který to přikládá i tomu, že v době komunismu se tradice filantropie na 40 let zcela přerušila.

On sám většinu peněz daruje jako individuální dárce. Vedle toho má RSJ firemní nadaci, která ročně dává na dobročinnost kolem 40 milionů korun. „Snažíme se k dárcovství motivovat i zaměstnance. A zčtyřnásobujeme peníze, které darují,“ přibližuje spolumajitel RSJ.

Nadace RSJ podporuje především oblast duševního zdraví u dětí. „Souvisí to s tím, že většina našich zaměstnanců má děti. I náš největší ukrajinský projekt přispívá na terapeutky, které pracují s dětmi uprchlíků s posttraumatickými syndromy,“ popisuje Winkler.
1) Co pokládáte za největší – přelomovou inovaci za uplynulá tři desetiletí?

Posledních třicet let pouze „tuníme“ věci již objevené dříve, nic skutečně převratného se nestalo. I takzvaná umělá inteligence není skutečnou inteligencí, ale pouze výsledek větší rychlosti a kapacity počítačů. Skutečnou inovací by byla nějaká zlomová výroba energie.

2) Jaká byla vaše nejlepší „životní investice“?

Investice do projektu RSJ, kde jsem nedostatek finančních prostředků musel nahradit podstoupením vysokého rizika a tvrdou prací.

3) Osobní motto, kterým se řídíte?

Bez rizika to nejde. A tím rizikem myslím odvahu jít do neznámých věcí nebo dát důvěru lidem, které ještě v daný okamžik tolik neznám.
Díky podnikatelům se neziskovky profesionalizují

V nadaci pracuje šest lidí, kteří jsou odborníky na dané téma. Kvalitní lidé jsou podle Libora Winklera pro neziskové organizace zásadní. Zároveň věří, že podnikatelé mohou do neziskovek vnést tlak na efektivitu.

„Dárci jsou často lidé z byznysu a díky nim se neziskovky profesionalizují. Občas slyším plačky, že někdo nedaruje, protože se bojí, že to neziskovky rozhážou. To jsou nesmysly. Člověk si vždy může vybrat. Já sám daruji jen organizacím, do kterých vidím, znám se velmi dobře s lidmi, kteří za nimi stojí, a mám kontrolu nad efektivitou využití peněz,“ říká filantrop.

To, že podnikatelé vracejí část svého bohatství společnosti, by podle něj mělo být naprosto samozřejmé. „Občas se společenská odpovědnost používá jako marketingová bederní rouška. Mluví se o hodnotovém podnikání jako něčem výjimečném. Ale ve skutečnosti by každé podnikání mělo být o hodnotách,“ je přesvědčený Winkler.

Když si vybírá projekty, do kterých investuje, je pro něj zásadní jejich užitečnost a prospěšnost. Nikdy by si tak nepořídil třeba kasino, sázkový byznys nebo uhelnou elektrárnu. „Ty peníze by mě nebavily. Do některých byznysů bych nešel, ani kdyby vydělávaly 300 procent ročně,“ tvrdí.

A k podobným hodnotám se snaží vést i své děti a vnoučata. „Naše děti zažily dobu, kdy jsem budoval firmu a neměli jsme moc peněz. Nevyrostly tak v bohatství. Kdybych věděl, že jim zajistím šťastnější život tím, že je zasypu penězi, tak to udělám. Ale tak jednoduché to bohužel není,“ říká Winkler.

I proto by část svého dědictví jednoho dne rád odkázal na dobročinnost. Je tak v Česku jedním z průkopníků takzvaného giving pledge, tedy závazku, že člověk věnuje na charitu většinu svého jmění. Příslib oblíbený mezi nejbohatšími lidmi světa, jako je Bill Gates nebo Warren Buffett, se začíná v poslední době uchycovat i v českých kruzích.

Libor Winkler přitom spoléhá hlavně na nastupující generaci, která podle něj k dárcovství a dobrovolnictví tíhne mnohem víc než jejich rodiče a prarodiče. „Moje zkušenost je taková, že sklony k filantropii musí člověk do jisté míry mít v DNA. Ale mladší generace ukazuje, že i tím, že se téma v poslední době otvírá, se situace trochu zlepšuje. Pořád ale máme co dohánět,“ uzavírá.
— TIP BDO
Jak se vyrovnat s nedostatkem lidí
Hrozba nedostatku pracovních sil se v současné době dotýká většiny českých firem. Celosvětově se jedná o jednu ze tří největších obav ředitelů a jednatelů firem.

Lidé podnikům chybí na všech úrovních od dělnických profesí po vysoce kvalifikované odborníky. A v mnoha oborech je o lidi doslova boj – firmy si zaměstnance přetahují a předhánějí se s finančními nabídkami, náborovými příspěvky či benefity. To ale dnes lidem obvykle nestačí.

Jednoduché řešení tohoto problému neexistuje. Existují ale možnosti, jak svou firmu dobře připravit na současný stav a očekávaný vývoj trhu práce v budoucnu.
ČÍST VÍCE